Podolsko

Podolsko

Podolsko

  

   Podolsko patřilo vždy k Podolí I  a dnes je jednou z jeho místní částí.

   O Podolsku existují nejstarší zmínky k r. 1493, kdy je zde připomínán přívoz. Těmito místy vedla odedávna důležitá cesta, spojnice mezi městy  Písek - Tábor. Všeobecně známým se stalo Podolsko díky svým dvěma významným mostům.

 V roce 1849 byla dobudována k Podolsku císařská silnice. Přívoz, který zdržoval dopravu a stával se nefunkční i během povodní a "dřenic" (tající kry), musel být nahrazem mostem. Jeho stavba probíhala v letech 1847 - 1848, projektanty byli B. Schnirch a I. Gassner.  Celou stavbu řetězového empírového mostu provedla firma významného českobudějovického podnikatele Vojtěcha Lanny.

    Tento most byl jedním z prvních řetězových mostů ve střední Evropě a ve své době jediný most od Týna nad Vltavou až po Prahu. Celkové náklady na jeho vybudování tehdy činily 55 000 zlatých, do provozu byl uveden v roce 1848.

   Řetězy byly upevněny v mohutných zdech kamenných pylonů o výšce 10,25 m, vlastní mostovka, sestavená ze silných dubových fošen, byla dlouhá 87 metrů a přes 6 metrů široká, nosnost byla 30 q.

   Na řetězovém mostě se vybíralo mýto: čtyřicet krejcarů za povoz, deset za koně nebo krávu, pět krejcarů za vepře, kozu nebo ovci. Lidé z Podolska, kteří měli pozemek na levém břehu řeky, mýto neplatili.

Tento most sloužil až do zátopy v roce 1959, poté byl rozebrán a od roku 1975 ho můžeme spatřit v celé jeho kráse u Stádlce přes řeku Lužnici.

 Nový železobetonový Podolský most, nazývaný Bránou do nebe a oceněný na mezinárodních soutěžích v Paříži a Lutychu, byl vybudován v letech 1938 - 1943 podle projektu V. Janáka, J. Brebery, I. Pacholíka a J. Blažka, nákladem 26 milionů korun ho postavila firma ing. Bedřicha Hlavy z Prahy.

   Ve své době patřil se 150 metrů dlouhým hlavním obloukem k největším v Evropě. Jeho celková délka je 510 metrů, volná šířka mostu je 8,5 metru, z čehož 6,5 metru připadá na vozovku a na pěší chodníky po obou stranách 1 metr.

   Mostovka probíhá ve výšce 58 metrů nade dnem Orlické přehrady. Když se hladina Vltavy po jejím napuštění zvedla o 19 metrů, bylo nutno patky pilířů zabezpečit proti působení vody. K vyztužení a obezdění dutých pilířů mostu došlo v r. 1958.

   Na stavbu mostu bylo spotřebováno 1 200 tun ocelové výztuže, 6 920 tun portlandského cementu a 6 300 m3 dřeva pocházejícího převážně z okolních lesů, které koupil B. Hlava v roce 1932 od bechyňského knížete A. Paara. Zpracováno bylo 20 900 tun betonu. Na staveništi byla postavena nejprve betonárna, štěrk byl dopravován z nedalekého lomu lanovkou. Impozantní je pohled na fotografie dokumentující jednotlivé fáze výstavby tohoto mostu.

Vesnice, která lemovala oba břehy Vltavy, zmizela  v roce 1960 spolu s  drtivou částí tohoto kouzelného údolí, které bývalo oblíbeným cílem vodáků, rekreantů a turistů, pod hladinou vod Orlické přehrady.

 

 

Vojtěch Lanna, stavitel řetězového mostu na Podolsku
Vojtěch Lanna, stavitel řetězového mostu na Podolsku
Slavnost položení základního kamene k řetězovému mostu r. 1847 (litografie F. X. Sandmann)
Slavnost položení základního kamene k řetězovému mostu r. 1847 (litografie F. X. Sandmann)
Kočár na řetězovém mostě na Podolsu
Kočár na řetězovém mostě na Podolsu
Řetězový most kolem roku 1910
Řetězový most kolem roku 1910
Most Arcivévody Štěpána (řetězový most) v roce 1910
Most Arcivévody Štěpána (řetězový most) v roce 1910
Stará pohlednice
Stará pohlednice
Podolský most r. 1942
Podolský most r. 1942
Ing. Bedřich Hlava (vpravo)
Ing. Bedřich Hlava (vpravo)
Dva mosty v 50. létech 20. století
Dva mosty v 50. létech 20. století
Vorová propusť na Podolsku
Vorová propusť na Podolsku
Podolsko před zátopou
Podolsko před zátopou
Ves Podolsko ve 40. letech 20. století
Ves Podolsko ve 40. letech 20. století
Podolsko těsně před zátopou v roce 1960
Podolsko těsně před zátopou v roce 1960