| Přílohy k článku | ||
| Jméno souboru | Popis | Velikost |
| rozpoctove-opatreni-c.3312870840.pdf | 116.1 Kb | |
Dnes je: 21.01.2022
Dnes má svátek: Běla
Poděkování sponzorům knihy
Chtěli bychom touto cestou velice poděkovat sponzorům, kteří podpořili finančně vydání knihy Obrázky z Podolska a okolí, a to panu Ing. Pavlu Novotnému (ZD Bernartice) a Ing. Ivanu Vučkovičovi ml. Velmi si jejich nabídky vážíme.
Kde jsou ke koupi knihy Obrázky z Podolska a okolí a Střípky z historie Podolí I.
Obě knihy si můžete zakoupit na Obecním úřadě v Podolí I, Obrázky z Podolska pak v prodejně potravin v Podolí I, v prodejně FLOP v Bernarticích,v bernartické knihovně, v prodejně Prácheňského muzea v Písku, v milevském muzeu a v prodejně knih v Milevsku, dále pak v prodejnách v Jetěticích, Branicích, Křenovicích a Květově. Knihu je možné objednat na dobírku na adrese Obecního úřadu v Podolí I, v tomto případě je nutné připočítat k částce 380,- Kč ještě 90,- Kč poštovné.
Ochotnický spolek
Ochotnický spolek V Podolí je spojeno ochotnické divadlo se jménem řídícího učitele J. Rennera, který zde zakládá Sdružení místních ochotníků. On sám byl autorem několika krátkých divadelních her, které také se svými žáky i dospělými realizoval. R. 1928 byl založen Vzdělávací a zábavní spolek. O členy neměl nouzi, přestože se na zkoušky chodilo po práci, navíc do nevytopeného sálu místního hostince, protože na nacvičování divadelních her byl čas jen v zimním období. Věk ochotnických herců byl rozmanitý, hráli mladí i starší, od Havlenů např. matka s dcerou, hrály děti, hrál šedesátiletý František Bláha. Jeho mladší bratr Čeněk zdárně ztvárňoval staré výměnkáře. Kulisy se většinou dělaly svépomocí, kostýmy si buď herci sami zhotovili, nebo se půjčovaly. Mezi ochotníky panovala dobrá nálada a společná snaha nacvičit kus co nejlépe. Vybíraly se pokud možno kvalitní divadelní hry, na které ochotníci stačili, jako např. Lucerna, Maryša, Naši furianti, Radúz a Mahulena apod. Podolští ochotníci jezdili potěšit i diváky ve Veselíčku, Chřešťovicích, Jamném, Dmýšticích, Ratajích, Chrášťanech, Záhoří, Slabčicích a Bernarticích a všude sklízeli velký úspěch. Jezdilo se hasičským autem, později malým autobusem s přívěsem. Spolek měl i přispívající členy, kteří pomáhali finančně. V r. 1932 si ochotníci pořídili od brněnské firmy Ferdinand Fert jeviště za 7 671 Kč. Za války byly veškeré kulturní aktivity zakázány, a tak mohl spolek obnovit svou činnost až po osvobození. Ochotníci pořádali každý rok ples, při kterém byla provedena dražba velkého dortu darovaného rodinou Krekulů č. 23. Konaly se také mikulášské zábavy s nadílkou nebo silvestrovské zábavy s veselým programem, který byl často zpestřen veršováním nebo zpěvem na známou melodii. Obsahem těchto písní byla někdy kritika, ale vždycky byly události, které se v obci odehrály, podány vtipně. Někdy byly uvedeny jako rozhlasové relace, podruhé měly podobu televizního vysílání s řadou malovaných obrázků doprovázených vysvětlujícím zveršovaným komentářem. Tyto „obecní aktuality“ byly přijímány s porozuměním a nadhledem a nikdy nedošlo k nějaké nepříjemnosti. Dlouholetým vedoucím souboru byl pan Stanislav Parkos, který hry nejen vybíral, ale i režíroval. A ještě jednu asociaci vyvolá u Podolských jeho jméno: loutkové divadlo.
Podle historických dokumentů zpracovala Milada Jiroušková
Sbor dobrovolných hasičů
Sbor dobrovolných hasičů v Podolí I byl založen v roce 1895. Na jeho vybavení přispěl kníže Paar z Bechyně 15 zlatými, Občanská záložna v Písku 10 zlatými, Měšťanský pivovar v Písku 10 zlatými. R. 1896 byl přiřazen do župy písecké a r. 1899 do župy bernartické. Župy byly v r. 1939 zrušeny a sbor byl přidružen k Okresní hasičské jednotě v Písku. O rozvoj činnosti sboru v jeho počátcích měl velké zásluhy učitel Chylík a po něm taktéž učitel Bohumil Petřík. K velkým událostem patřila vždy slavnost svěcení nové stříkačky. V Bernarticích k tomu došlo 27. 9. 1896. Bylo zvykem, že každé vysvěcení mělo svou kmotru, většinou to býval někdo z vrchnosti. Kmotrou měla být tentokrát kněžna z Paarů, ale dala se zastoupit manželkou nadlesního v Srlíně paní Raplovou. Kmotru vítala Anastázie Komárková z Podolí. Bez účasti hasičů se neobešla žádná významnější akce v obci. Tak se například 3. září 1905 zúčastnilo 15 členů sboru a 12 dívek v národních krojích uvítání císaře Františka Josefa I. v Písku. V případě potřeby vyjížděli podolští hasiči pomáhat i do sousedních obcí. Tak tomu bylo i 9. září 1911, kdy vyjeli na pomoc do Jamného. Tam neopatrný kočí odhodil sirku, kterou si předtím zapálil cigaretu, a způsobil tak zničující požár. Soused zpozoroval oheň až v okamžiku, kdy byla došková střecha už v plamenech. Došky létaly vysoko a daleko. Vinou prudkého větru a sucha zachvátil oheň i další domy a brzy se octlo v plamenech třicet stavení. O život naštěstí nepřišel nikdo a celá vesnice byla za rok znovu postavena. Hasičský sbor míval i svého trubače a posla, který měl v r. 1910 za svou službu v užívání kus obecního pole. V roce 1923 byl v Podolí podruhé hasičský sjezd, ten první se konal v roce 1902, a 9. července 1933 zde proběhl sjezd okrskový. Koncem roku 1937 koupila obec motorovou stříkačku za 35 000 Kč. V roce 1937 měl sbor 50 členů. Pořádá pravidelně masopustní ples a poslední neděli v květnu pouť na památku odhalení pomníku obětí první světové války. Pod vedením Sboru se také pálí v předvečer výročí upálení mistra Jana Husa 6. července hranice a v projevech se připomíná význam této slavné osobnosti našich dějin. Husovy poutě končí r. 1935 a od tohoto roku pořádá Sbor podle nařízení ČZHJ večer před 7. březnem průvod za ves (na Hůrka), kde je zapálena vatra na počest narozenin prezidenta T. G. Masaryka. „Zapálením vatry byla také uctěna památka drahého prezidenta Osvoboditele v den jeho pohřbu dne 21. září 1937 o sedmé hodině večerní“. V roce 1938 byl Sbor začleněn do Bernartické župy č. 107, všichni členové pojištěni proti úrazu při ohni, cvičeních a pochodech. Podobně je pojištěna požární přípřež a kočí na stříkačce. Obec přispívá sboru 350 Kč ročně. 1. května bylo uskutečněno v Podolí okrskové cvičení spojené s oslavou předání motorové stříkačky od obce. Samaritská četa provedla pomoc ve 45 lehčích a 3 těžších případech. V letech 1939 – 1945 je sbor začleněn do Okresní hasičské jednoty písecké č. 30. V roce 1939 rezignuje na funkci starosty sboru dlouholetý hasič, řídící učitel V. Smrž, který zde obětavě pracoval 37 let. I ve válečných letech byla prováděna pravidelná cvičení a sbor se podílel na pomoci při požárech v okolí, v roce 1946 pak v sousedních Křenovicích. V témže roce bylo zakoupeno motorové vozidlo za 1000 Kč. V červenci r. 1954 pomáhali podolští hasiči při velké vodě na Vltavě. Od roku 1955 má sbor samostatné družstvo mládeže. V roce 1964 byla přivezena a zavedena poplachová siréna. Hasiči se vždy velkou měrou podíleli na akcích, které byly ku prospěchu obce, jako byla např. stavba kapličky v r. 1969-1970 nebo hasičské hospody v letech 1991 – 1993. Po celou dobu své existence se podolští hasiči s úspěchem zúčastňovali mnoha soutěží a umísťovali se na nejpřednějších místech. I v současnosti se aktivně zapojují do dění v obci: pořádají plesy, podílejí se na posvícenských a pouťových oslavách, pomáhají při setkání rodáků. Na počest dlouholetého předsedy a aktivního člena SDH byl zaveden každoročně závod hasičských sborů s názvem Memoriál Jana Procházky.
Podle historických dokumentů zpracovala Milada Jiroušková
Historie Podolí I v kostce
R. 1368 první písemná zmínka o Podolí majetek Jana z Podolí, syna Ješka, řečeného Stolička R. 1379 ves patřila k arcibiskupskému panství v Týně nad Vltavou ve vsi bylo 15 selských usedlostí, hospodařilo se na 6 a ¼ lánu půdy jména tehdejších hospodářů: Benezs (Beneš), Blasie, Dyvisz (Diviš), Habel (Havel), Kral (Král), Machost, Martin, Marzek (Mařek), Michal, Mikezs (Mikeš), Nabbral, Philip (Filip), Philip Sebastian, Rase, Sebastian R. 1385 i v letech 1388, 1398, 1400 se připomínají bratři Oneš a Beneš z Podolí, patřila jim zřejmě menší část obce, větší část pak arcibiskupskému panství R. 1405 část vsi patří stále Benešovi R. 1429 tato část patří Benešovu synu Oldřichu Podolcovi z Podolí (je zmiňován i v r. 1437) R. 1440 - 1445 někdy v té době koupil podolské zboží Jan Bechyně z Lažan R. 1477 při dělení bechyňského majetku mezi tři Janovy bratry připadlo podolské zboží Burjanovi (Burianovi) Bechyňovi z Lažan v té době byla již podolská tvrz pustá, poplužní dvůr existoval následujících 16 let se Burjan soudil o přívoz na Podolsku s majitelem Zvíkova Jindřichem ze Švamberka („1477 Burjan z Lažan za díl svuoj vzal v Podolé tvrz pustou, dvůr poplužní, ves, mlýn pod Podolím“) R. 1533 ves Podolí byla rozdělena mezi bratry Adama a Jana Bechyňovy z Lažan, v rodě Bechyňů z Lažan zůstal podolský statek až do poč. 17. století R. 1604 část Podolí zakoupila měšťanka Starého Města pražského Anna Puchfelderová, roz. Zelingerová z Hennersdorfu, druhá část patřila Oldřichu Bechyňovi z Lažan R. 1606 od A. Puchfelderové koupila její část Podolí staroměstská jezuitská kolej (rektor Theofil Crystecc) a připojila ji k bernartickému panství R. 1623 kolej koupila od Oldřicha Bechyně z Lažan i druhou část Podolí (ta patřila od r. 1553 k Borovanům) - od tohoto roku patřila celá ves k bernartickému jezuitskému panství - v Podolí bylo tehdy šest gruntů: Petříkovský, Capovský, Klicmanovský, Dejmkovský, Kukličkovský, Hronovský R. 1624 před tímto rokem bylo ve vsi asi dvanáct osedlých, z nichž deset vlastnilo potah, tj. bylo povinných potažní robotou R. 1713 vypukl v našich zemích mor, v Podolí toho roku zemřelo na jeho následky 26 lidí. Léky nebyly a pražská univerzita doporučovala nosit proti němu škapulíř s obrázkem sv. Rozálie, ochránkyně před morem. V tomto roce žilo v Podolí asi 50 - 60 lidí. Vymřely i celé rodiny, hřbitovy nestačily, zakládaly se nové, „morové“. Nejbližší byly založeny u Branic a u Borovan. R. 1773 patřil bernartický majetek včetně Podolí (v té době spojený s opařanským a dobronickým) státnímu studijnímu fondu, který zřídila královská komora po zrušení jezuitského řádu a který měl z bývalého jezuitského majetku financovat školy do té doby řízené jezuity R. 1788 v Podolí měla být zřízena škola, k jejímu založení došlo fakticky až v r. 1824 R. 1790 Podolí mělo 27 popisných čísel, Podolsko 11 R. 1806 došlo ke změně popisných čísel R. 1826 celé panství se stalo majetkem knížecího rodu Paarů R. 1842 v Podolí bylo 34 obydlených domů a 279 obyvatel R. 1848 v Podolí bylo 33 domů a 272 obyvatel, na Podolsku 15 domů a 131 obyvatel R. 1850 v Podolí žilo 469 obyvatel, největší počet v jeho historii R. 1862 počet domů v Podolí 47, obyvatel 417, všichni katolíci R. 1890 v Podolí bylo 60 domů, 401 obyvatel, na Podolsku 20 domů a 133 obyvatel Pokud bychom seřadili majitele Podolí a jeho místních částí podle časové posloupnosti a zaznamenali délku jejich državy, dostaneme následující přehled: Nejstaršími majiteli byli vladykové z Podolí (1368-1445 ) - 77 let jim patřila část vsi, poté arcibiskupství pražské - panství Týn nad Vltavou (1379-1445) - 66 let vlastnili část vsi, Bechyňové z Lažan (1445-1604) drželi části vsi 159 let, Anna Puchfelderová (1604-1606) pouhé dva roky, jezuitský řád (1606-1773) byl majitelem 167 let, Studijnímu fondu Království českého (1773-1828) jsme patřili 55 let, knížecí rod Paarů (1826-1848) vlastnil toto panství 22 let. Pozemky (půdní fond) nacházející se v současném rastorském katastru (místo dříve označováno na mapách a v historických záznamech např. „v Lastaržych“) patřily odedávna arcibiskupství pražskému - panství Týn nad Vltavou (1379- 1848), tj. 469 let.
Podle historických materiálů zpracovala Milada Jiroušková
Knihu "Střípky z historie Podolí I" je možné zakoupit na obecním úřadě v Podolí I za cenu 280,- Kč nebo v drogerii pana Václava Charváta v Bernarticích za stejnou cenu.
