Podolsko

   Podolsko patřilo vždy k Podolí I  a dnes je jednou z jeho místní částí.

   O Podolsku existují nejstarší zmínky k r. 1493, kdy je zde připomínán přívoz. Těmito místy vedla odedávna důležitá cesta, spojnice mezi městy  Písek - Tábor. Všeobecně známým se stalo Podolsko díky svým dvěma významným mostům.

 V roce 1849 byla dobudována k Podolsku císařská silnice. Přívoz, který zdržoval dopravu a stával se nefunkční i během povodní a "dřenic" (tající kry), musel být nahrazem mostem. Jeho stavba probíhala v letech 1847 - 1848, projektanty byli B. Schnirch a I. Gassner.  Celou stavbu řetězového empírového mostu provedla firma významného českobudějovického podnikatele Vojtěcha Lanny.

    Tento most byl jedním z prvních řetězových mostů ve střední Evropě a ve své době jediný most od Týna nad Vltavou až po Prahu. Celkové náklady na jeho vybudování tehdy činily 55 000 zlatých, do provozu byl uveden v roce 1848.

   Řetězy byly upevněny v mohutných zdech kamenných pylonů o výšce 10,25 m, vlastní mostovka, sestavená ze silných dubových fošen, byla dlouhá 87 metrů a přes 6 metrů široká, nosnost byla 30 q.

   Na řetězovém mostě se vybíralo mýto: čtyřicet krejcarů za povoz, deset za koně nebo krávu, pět krejcarů za vepře, kozu nebo ovci. Lidé z Podolska, kteří měli pozemek na levém břehu řeky, mýto neplatili.

Tento most sloužil až do zátopy v roce 1959, poté byl rozebrán a od roku 1975 ho můžeme spatřit v celé jeho kráse u Stádlce přes řeku Lužnici.

 Nový železobetonový Podolský most, nazývaný Bránou do nebe a oceněný na mezinárodních soutěžích v Paříži a Lutychu, byl vybudován v letech 1938 - 1943 podle projektu V. Janáka, J. Brebery, I. Pacholíka a J. Blažka, nákladem 26 milionů korun ho postavila firma ing. Bedřicha Hlavy z Prahy.

   Ve své době patřil se 150 metrů dlouhým hlavním obloukem k největším v Evropě. Jeho celková délka je 510 metrů, volná šířka mostu je 8,5 metru, z čehož 6,5 metru připadá na vozovku a na pěší chodníky po obou stranách 1 metr.

   Mostovka probíhá ve výšce 58 metrů nade dnem Orlické přehrady. Když se hladina Vltavy po jejím napuštění zvedla o 19 metrů, bylo nutno patky pilířů zabezpečit proti působení vody. K vyztužení a obezdění dutých pilířů mostu došlo v r. 1958.

   Na stavbu mostu bylo spotřebováno 1 200 tun ocelové výztuže, 6 920 tun portlandského cementu a 6 300 m³ dřeva pocházejícího převážně z okolních lesů, které koupil B. Hlava v roce 1932 od bechyňského knížete A. Paara. Zpracováno bylo 20 900 tun betonu. Na staveništi byla postavena nejprve betonárna, štěrk byl dopravován z nedalekého lomu lanovkou. Impozantní je pohled na fotografie dokumentující jednotlivé fáze výstavby tohoto mostu.

Vesnice, která lemovala oba břehy Vltavy, zmizela  v roce 1960 spolu s  drtivou částí tohoto kouzelného údolí, které bývalo oblíbeným cílem vodáků, rekreantů a turistů, pod hladinou vod Orlické přehrady.