JAK SE V PODOLÍ ZAČALO UČIT

(Památní kniha školy v Podolí u Opařan)

   Obec Podolí v kraji píseckém okresu píseckého patří od dávných však nepamětných časů náboženskou osadou a kostelem ku hodinu vzdálenému městečku Bernarticům. Školy vlastní až do r. 1825 neměla tato obec a občané mající v tom čase před r. 1825 ku školy schopné dítky museli je posílat do toho času nejbližší školy bernartické. Pro vzdálenost dítkám školu navštěvujícím nepřiměřenou a cestu velmi neschůdnou, an toho času nebylo ještě vesnicí se táhnoucí silnice z Písku na Tábor, přáli si občané podolští míti školu, když ne v místě, alespoň v menší vzdálenosti, ale kroků ku uskutečnění přání svého nečinili žádných, an počet dítek školních ku zařízení vlastní školy nedostačoval. O založení školy v Podolí není při ruce žádného písemného vyjádření, toliko pamětníci, kteří tehdá t. r. 1824 co dítky školu v Bernarticích navštěvovaly, vypravují takto:

   Jednoho dne r. 1824 na zimu přišel v podvečer jakýsi člověk s uzlíčkem svých věcí ku tehdejšímu představenému obce Václavu Komárkovi s prosbou,  by jej nechal ve svém domě přenocovat, poněvadž bylo už pozdě, by další cestu do Písku nastoupiti mohl, kamž šel hledat nějaké služby.

Představený mu noclehu poskytl a František Velát, jak se totiž pocestný nazýval, učinil si pohodlí. Po nějaké chvíli přišly dítky, dva chlapci představeného, z Bernartic ze školy a jeden z nich jda z hudební hodiny nesl své housle, chopil se Velát těch samých a počal na ně brnkat. Tím obrátil na se pozornost domácího pána, kterýž se jej otázal, zdali zná hudbu na housle, načež Velát se vyjádřil, že ano a že jde do Písku co učitelský pomocník hledat nějakého zaměstnání. Tu vybídl jej Komárek, který si již dávno přál, by v místě škola byla, by zůstal v Podolí vyučovati jeho dvě dítky, jestliže v Písku služby neobdrží. Velát přijmul vybídnutí a přislíbil, že když se shledá více žáků a s přivolením farního úřadu, že zůstane a ani do Písku už nepůjde.

   Na druhý den svoláni byli občané, jimž představený předložil návrh ku zařízení jakési soukromé školy, kterýž byl přijat a shledáno 12 dítek z obce Podolí. S Velátem bylo současně vyjednáno, a sice že bude každý občan mající dítky školu navštěvující z každého za týden učitelovi odváděti jeden groš a střídavě každý den jiný jemu celou výživu poskytovati. Mimo to se uvolil Komárek pro učitele byt a vyučovací místnost tak dlouho bezplatně ve svém domě poskytovati, jak dlouho budou jeho dítky školu navštěvovati.

Vyučování probíhalo po chalupáchm které se jednotliví hospodáři uvolili na určitou dobu poskytnout.

Nová budova, která dnes slouží jako obecní úřad,  přivítala poprvé své žáčky a učitele11. října 1897.

Dětí s postupujícím časem ubývalo, a tak byla nakonec v roce 1974 činnost podolské malotřídky ukončena. Budova pak sloužila od r. 1978 do r. 1981 jako školicí jazykové středisko pro zahraniční studenty např. z Jemenu, Tunisu apod. Tuto výuku vedl bývalý řídící učitel J. Klíma.