Historie Podolí I v kostce
R. 1368 první písemná zmínka o Podolí majetek Jana z Podolí, syna Ješka, řečeného Stolička R. 1379 ves patřila k arcibiskupskému panství v Týně nad Vltavou ve vsi bylo 15 selských usedlostí, hospodařilo se na 6 a ¼ lánu půdy jména tehdejších hospodářů: Benezs (Beneš), Blasie, Dyvisz (Diviš), Habel (Havel), Kral (Král), Machost, Martin, Marzek (Mařek), Michal, Mikezs (Mikeš), Nabbral, Philip (Filip), Philip Sebastian, Rase, Sebastian R. 1385 i v letech 1388, 1398, 1400 se připomínají bratři Oneš a Beneš z Podolí, patřila jim zřejmě menší část obce, větší část pak arcibiskupskému panství R. 1405 část vsi patří stále Benešovi R. 1429 tato část patří Benešovu synu Oldřichu Podolcovi z Podolí (je zmiňován i v r. 1437) R. 1440 - 1445 někdy v té době koupil podolské zboží Jan Bechyně z Lažan R. 1477 při dělení bechyňského majetku mezi tři Janovy bratry připadlo podolské zboží Burjanovi (Burianovi) Bechyňovi z Lažan v té době byla již podolská tvrz pustá, poplužní dvůr existoval následujících 16 let se Burjan soudil o přívoz na Podolsku s majitelem Zvíkova Jindřichem ze Švamberka („1477 Burjan z Lažan za díl svuoj vzal v Podolé tvrz pustou, dvůr poplužní, ves, mlýn pod Podolím“) R. 1533 ves Podolí byla rozdělena mezi bratry Adama a Jana Bechyňovy z Lažan, v rodě Bechyňů z Lažan zůstal podolský statek až do poč. 17. století R. 1604 část Podolí zakoupila měšťanka Starého Města pražského Anna Puchfelderová, roz. Zelingerová z Hennersdorfu, druhá část patřila Oldřichu Bechyňovi z Lažan R. 1606 od A. Puchfelderové koupila její část Podolí staroměstská jezuitská kolej (rektor Theofil Crystecc) a připojila ji k bernartickému panství R. 1623 kolej koupila od Oldřicha Bechyně z Lažan i druhou část Podolí (ta patřila od r. 1553 k Borovanům) - od tohoto roku patřila celá ves k bernartickému jezuitskému panství - v Podolí bylo tehdy šest gruntů: Petříkovský, Capovský, Klicmanovský, Dejmkovský, Kukličkovský, Hronovský R. 1624 před tímto rokem bylo ve vsi asi dvanáct osedlých, z nichž deset vlastnilo potah, tj. bylo povinných potažní robotou R. 1713 vypukl v našich zemích mor, v Podolí toho roku zemřelo na jeho následky 26 lidí. Léky nebyly a pražská univerzita doporučovala nosit proti němu škapulíř s obrázkem sv. Rozálie, ochránkyně před morem. V tomto roce žilo v Podolí asi 50 - 60 lidí. Vymřely i celé rodiny, hřbitovy nestačily, zakládaly se nové, „morové“. Nejbližší byly založeny u Branic a u Borovan. R. 1773 patřil bernartický majetek včetně Podolí (v té době spojený s opařanským a dobronickým) státnímu studijnímu fondu, který zřídila královská komora po zrušení jezuitského řádu a který měl z bývalého jezuitského majetku financovat školy do té doby řízené jezuity R. 1788 v Podolí měla být zřízena škola, k jejímu založení došlo fakticky až v r. 1824 R. 1790 Podolí mělo 27 popisných čísel, Podolsko 11 R. 1806 došlo ke změně popisných čísel R. 1826 celé panství se stalo majetkem knížecího rodu Paarů R. 1842 v Podolí bylo 34 obydlených domů a 279 obyvatel R. 1848 v Podolí bylo 33 domů a 272 obyvatel, na Podolsku 15 domů a 131 obyvatel R. 1850 v Podolí žilo 469 obyvatel, největší počet v jeho historii R. 1862 počet domů v Podolí 47, obyvatel 417, všichni katolíci R. 1890 v Podolí bylo 60 domů, 401 obyvatel, na Podolsku 20 domů a 133 obyvatel Pokud bychom seřadili majitele Podolí a jeho místních částí podle časové posloupnosti a zaznamenali délku jejich državy, dostaneme následující přehled: Nejstaršími majiteli byli vladykové z Podolí (1368-1445 ) - 77 let jim patřila část vsi, poté arcibiskupství pražské - panství Týn nad Vltavou (1379-1445) - 66 let vlastnili část vsi, Bechyňové z Lažan (1445-1604) drželi části vsi 159 let, Anna Puchfelderová (1604-1606) pouhé dva roky, jezuitský řád (1606-1773) byl majitelem 167 let, Studijnímu fondu Království českého (1773-1828) jsme patřili 55 let, knížecí rod Paarů (1826-1848) vlastnil toto panství 22 let. Pozemky (půdní fond) nacházející se v současném rastorském katastru (místo dříve označováno na mapách a v historických záznamech např. „v Lastaržych“) patřily odedávna arcibiskupství pražskému - panství Týn nad Vltavou (1379- 1848), tj. 469 let.
Podle historických materiálů zpracovala Milada Jiroušková
